Epilepsie, padoucnice, je označení pro skupinu neurologických onemocnění charakterizovaných poruchou elektrické aktivity mozku. Typicky se projevuje záchvatovými poruchami pohybových, smyslových nebo duševních funkcí.

Co jste možná netušili...

S epilepsií se lidé setkávají odpradávna. Záchvaty byly dlouho považovány za trest božstev. Jedno z označení hovoří o epilepsii jako o „Herkulově nemoci“. Prvním pacientem měl být podle legend právě bájný Herkules. Chorobou trpěla celá řada velkých osobností dějin. Patřil k nim například Sokrates, Alexandr Veliký, Julius Caesar, Johanka z Arku, Dante Alighieri, George Byron, Moliere, Dostojevskij, Vincent van Gogh nebo Napoleon.

Vyšetření neurologem

Náboženství vysvětlovalo epilepsii dvěma naprosto opačnými příčinami. Záchvaty byly podle jedné z interpretací známkou posednutí ďáblem, podle druhé spíše osvícení duchen svatým. Podstata epilepsie se přitom podařila poodhalit již ve 4. století před naším letopočtem. Jako první tehdy vyslovil myšlenku, že příčina epilepsie tkví v mozku. Původcem záchvatů podle něj bylo slunce, zima a vítr, které mění konzistenci mozkové tkáně.

Jak vzniká...

Epilepsie vzniká následkem abnormální elektrické aktivity v mozku. Vaše nervové buňky mezi sebou komunikují pomocí elektrických signálů. Za normálních okolností probíhá tato komunikace podle přesného vzoru. Při epilepsii dochází k poruše tohoto pořádku. V mozku dochází k „elektrické bouři“, která odpovídá za charakteristické záchvaty.

Příčin vzniku epileptické aktivity v mozku je celá řada. Některé z nich dokonce nebyly dosud odhaleny. Za poruchu může odpovídat například chemická nerovnováha v koncentraci iontů a minerálů, infekce centrálního nervového systému, otrava toxickými látkami nebo užívání návykových látek. Strukturální změny mozku vznikají následkem růstu nádoru, poraněním hlavy (při porodu nebo v průběhu života) nebo při mozkové příhodě. Pohotovost ke vzniku epileptických záchvatů je podmíněna geneticky.

Vzniku záchvatu u některých druhů epilepsie předchází působení spouštěcího podnětu. Může jít o zrakový vjem (například blikající světlo), zvukový signál nebo i hmatový vjem. Ke známým spouštěčům patří diskotéky nebo počítačové hry.

Na místě vzniku epileptické aktivity, jejím rozsahu a šíření závisí i celkové projevy onemocnění.

Jak se projevuje...

Navzdory obecné představě není epilepsie označení pro jedno onemocnění s charakteristickými projevy. Existuje celá řada různých druhů epileptických záchvatů. Podle rozsahu se rozeznávají záchvaty celkové (generalizované) a lokalizované (parciální). Většina záchvatů trvá od několika sekund do několika minut.

Generalizovaný záchvat vzniká jestliže je epileptickou aktivitou zasažen celý mozek. Projevuje se poruchou nebo ztrátou vědomí a různými pohybovými projevy. K těm může patřit křečovité ztuhnutí svalů následované rytmickými záškuby končetin nebo naopak náhlá ztráta svalového napětí. U některých generalizovaných záchvatů se jedná pouze o krátkodobý výpadek vědomí - tzv. absenci.

Parciální záchvaty se mohou projevovat pouze poruchou pohybu, vnímání nebo jejich kombinaci s poruchou vědomí. Jednoduché záchvaty vypadají jako záškuby jednotlivých svalových skupin na rukou nebo obličeji, pocity brnění nebo mravenčení, poruchy zraku, zrakové nebo sluchové halucinace a závratě. Při složitějších záchvatech s poruchou vědomí přestávají nemocní reagovat na okolní podněty. Mohou začít mlaskat, polykat nebo předvádět různé pohybové aktivity připomínající např. plavání. Některé záchvaty provázejí návaly smíchu nebo pláče. Po odeznění si nemocný nic z průběhu záchvatu nepamatuje.

Jednotlivé projevy na sebe mohou plynule navazovat. Epileptický záchvat tak může začít parciálně jako záškuby prstů na ruce nebo svalů v obličeji, postupně přejít i na ostatní svalové skupiny a generalizovat.

Jak se potvrdí...

Prvním krokem je odběr podrobné anamnézy. Lékař se Vás bude vyptávat za jakých okolností přesně k záchvatu došlo, co mu předcházelo, jak probíhal a co se stalo po jeho odeznění. Nemocní si ve většině případů průběh nic z průběhu záchvatu nepamatují. Proto je vhodné vyzpovídat svědky, kteří epizodu sledovali. Popis záchvatu může naznačit z jaké oblasti mozku obtíže pocházejí. Důležitým údajem je délka trvání záchvatu.

Součástí neurologického vyšetření je zhodnocení reflexů a svalové síly. Základem diagnostiky epilepsie je vyšetření EEG. Nejpřínosnější je dlouhodobé sledování elektrické aktivity mozku současně se stavem pacienta (video EEG). Stavbu a strukturu nervové tkáně zobrazí počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MR).

Jak se léčí...

Léčba epilepsie spočívá v režimových opatřeních, podávání medikamentů a operačním řešení. O výběru způsobu léčby a jeho vhodnosti rozhoduje vždy pouze lékař na základě pečlivého vyšetření a posouzení přínosu pro pacienta.

Principem režimových opatření je úprava životosprávy. Důležitý je pravidelný spánek, vyloučení alkoholu a návykových látek a omezení nadměrného fyzického i psychického zatížení. Ideální je přiměřená pohybová aktivita s pravidelným příjmem tekutin. Je nutné vyhnout se práci v nočních směnách.

Antiepileptika jsou léky, které dokáží potlačit rozvoj epileptického záchvatu. K dispozici je několik různých skupin. V případě potřeby může lékař sáhnout po kombinaci jednotlivých zástupců. Chirurgická léčba je vyhrazena pro případy, kdy epilepsie nereaguje ani na kombinaci antiepileptik. Spočívá v odstranění ložiska mozkové tkáně, která je zdrojem epileptické aktivity.

Co dál...

Záchvaty epilepsie mohou být i životu nebezpečné. Jde zejména o situace, kdy se dostaví v rizikových situacích - např. při pohybu ve výšce nebo při řízení motorového vozidla. Ztráta vědomí, pád a případné svalové záškuby mohou nemocnému způsobit vážné poranění. Nebezpečné je i nakupení epileptických záchvatů. Jako tzv. status epilepticus se označuje situace, kdy v době delší než 30 minut proběhne několik desítek záchvatů za sebou. Postižený zůstává po celou dobu v bezvědomí. Stav může být prvním projevem dosud nediagnostikované epilepsie, nebo častěji přichází jako následek vynechání léčby. Hrozí poškozením mozku, udušením nebo vážným poraněním.

Epilepsie je onemocnění léčitelné a dokonce i vyléčitelné. Vyhlídky pacientů s epilepsií jsou závislé na příčině problému, jejich věku při objevení prvních záchvatů i včasnosti zahájení odpovídající léčby. Správně zvolená a fungující léčba dokáže výskyt záchvatů zcela potlačit. U více než poloviny pacientů lze od ní postupem času dokonce zcela upustit.

Přesto zůstává epilepsie onemocněním, které i v dnešní moderní době významně omezuje kvalitu života nemocných. Paradoxem je, že mnohem tíživějším problémem pro nemocné je postoj lidí z jejich okolí než záchvaty samotné. Pacienti jsou omezeni výběrem povolání, společenského uplatnění, mohou mít ztíženo navazování partnerských vztahů. V období mezi záchvaty jsou tito lidé naprosto „normální“. Epilepsie rozhodně není duševním onemocněním, neovlivňuje intelekt nemocných.

Jak se tomu všemu vyhnout...

Účinná rada jak předejít epilepsii neexistuje. Riziko jejího rozvoje zvyšují úrazy hlavy. Při řízení auta byste proto neměli zapomínat na bezpečnostní pásy, při jízdě na kole nosit helmu. V prevenci záchvatů u již diagnostikovaného onemocnění je nejdůležitějším krokem přesné dodržování předepsané léčby a režimových opatření. Hlavní zásadou je pravidelný spánek a abstinence alkoholu.